Mistr Fu jednou řekl hostujícímu
programátorovi:


„Je více unixovosti v řádce shellového skriptu, než
kolik jí obsáhne deset tisíc řádků jazyka C.“

Programátor, hrdý na svou brilanci v jazyce C,
odvětil:


„Jak je to možné? C je jazyk, v němž naši předkové
naprogramovali samé jádro Unixu!“

Mistr Fu odpověděl:


„Vskutku. A přece je více unixovosti v jednom řádku
shellového skriptu, nežli v deseti tisících řádků
jazyka C.“

Programátor nedokázal skrýt rozpaky.


„Skrze C zažíváme osvícení patriarchy Ritchieho!
Splýváme v jednotu s operačním systémem a se železem,
a sklízíme tak nepřekonatelný výkon!“

Mistr Fu odpověděl:


„Ano, právě tak tomu je. A přece je více unixovosti v
jednom řádku shellového skriptu, nežli v deseti
tisících řádků jazyka C.“

Programátor se pohrdlivě vztyčil k odchodu. Mistr
Fu pokynul novicovi; ten napsal na tabuli řádek
shellového skriptu a otázal se:


„Mistře programátore, uvažte tento rourosled. Zdaž by
si jeho implementace v čistém C nevyžádala deset
tisíc řádků?“

Programátor si mumlal pod vousy, rozjímaje o
příkazu na tabuli. Nakonec přisvědčil, že tomu tak
je.

„A kolik hodin byste potřeboval k vytvoření a
odladění takového programu?“ ptal se novic.

„Bezpočtu,“ připustil hostující programátor.
„Ovšem jen pošetilec by tak plýtval časem, vzhledem k
tomu, kolik důležitější práce je potřeba vykonat.“

„A kdo je tedy bližší Unixu?“ zeptal se mistr Fu.
„Je to ten, kdo napíše deset tisíc řádků, a nebo ten,
kdo nahlédne prázdnotu úkolu a povznese se nad
programování?“

Při těchto slovech dosáhl programátor osvícení.