Jindy, když mistr Fu učil zástupy, přišel k němu
pro radu koncový uživatel, jemuž se dostalo zpráv o
Mistrově moudrosti.

Třikrát se Mistru Fu uklonil. "Bažím
proniknout do Velké cesty Unixu," pravil,
"leč příkazový řádek mě mate."

Někteří z přihlížejících čerstvých konvertitů se
jali vysmívat koncovému uživateli. Zvali jej
"mimoněm" a pravili, že cesta Unixu je
vyhrazena těm, kdo oplývají kázní a inteligencí.

Mistr je ztišil zdviženou dlaní a vyzval
nejhlučnějšího z nich, aby předstoupil tam, kde mistr
a koncovým uživatel seděli.

"Pověz mi," vybídl novice, "o kódu,
jenž jsi napsal, a o koncepcích, jimž jsi dal
povstat."

Ten se zakoktal a ztichl.

Pak se Mistr obrátil na koncového uživatele.
"Pověz, proč usiluješ nalézt Cestu?"

"Jsem nespokojen se softwarem, jenž mě
obklopuje," odpověděl koncový uživatel.
"Klopýtá, oko nepotěší, k práci se nehodí.
Zvěděl jsem, že Cesta Unixu, ač náročnější, je
ušlechtilejší, a toužím odvrci nástrahy a
bludy."

"A čím se na světě zabýváš," otázal se
mistr Fu, "že jsi nucen zápolit se
softwarem?"

"Jsem stavitel," pravil onen.
"Nejeden dům v tomto městě byl zbudován pod mým
jménem."

Mistr Fu se obrátil na novice. "Kocour se
zajisté může vysmívat tygrovi. I tehdy však jen
přede, a neřve."

Když to slyšel, novic byl osvícen.